Blog

To bývaly hity...

28.07.2010 20:33

English camp 2010 je za námi. Doufáme, že jste si ho užili stejně jako my a už teď se těšíme na reunion v pátek 8. října a na příští rok. Zatím si společně s námi si můžete připomenout nezapomenutelnou pěveckou dvojici, jež každý večer zahrála ty největší hity, které prověřil čas. Jak jinak než on air.

Výlet do Lužice

13.06.2010 20:23

Nisa - Odra - praktické informace pro in-line brusle

Zittau - ve městě různý terén na bruslích sjízdný, ale bez potěšení. Na výjezdu z města se nedržet stezky lesem, ale jet po hlavní silnici.

Hirschfelde - Ostritz - pěkná cesta kaňonem podél řeky, ale asfalt jen asi 10%. Na brusle nepoužitelné!

Ostritz - Görlitz - mezi vesnicemi pekná, nová cyklostezka nebo se jede po silnici. Průjezd vesnicemi (a že jich je dost!) není příjemný. Špatný, dost záplatovaný asfalt a místy úseky s kostkami, které jdou většinou přeťapat.

Görlitz - doporučuji brusle rovnou úplně zout nebo se naučit rychle znovuobouvat - stezka jde často po kostkách, do kopce, po špatném asfaltu, nebo alespoň v parku plném listí...

Görlitz - dálnice A4 - dá se po silnici na periferii, ale těsně před dálnicí asi je asi kilometrový úsek polňačka - lze (nevyzkoušeno) objet silničkou z východu

dálnice A4 - Deschka - po silnici několika nekonečně navazujícími vesnicemi

Deschka - Bad Muskau - nejlepší úsek - doporučujeme. Mezi vesnicemi super stezka, jen občas šišky, jehličí nebo písek z dešťů, vše bez problémů průjezdné. V Rothenburgu krátký úsek s kostkami, ve vesnicích asfalt obecně horší, ale je jich málo a jsou krátké. Pozor na občasné sjezdy a výjezdy, sice krátké, ale stále dost dlouhé na smrtelnou rychlost a často zakončené prudkou zatáčkou. Pokud nejste mistři, nenechávejte to rozjet.

Bad Muskau - Weißwasser - první půlka po široké více frekventované silnici, druhá půlka vlastním pruhem vedle. Myslím, že sjízdné nebo lze využít lesní železnici. Pozor - odmítá prodat (ale snad akceptuje) jízdenku Euro-Neiße.

Další, nepraktické, informace...

Nalaďte se s námi na frekvenci 2010 EC

31.05.2010 00:49

Milé posluchačky, milí posluchači :-)

Jak jistě víte, letošní English Camp se blíží. Téma letošního campu zní: "ON AIR", a tak vás asi nepřekvapí, že kromě papírové pozvánky tu máme i vtipně nesmělý pokus o pozvánku zvukovou:

pozvanka5.mp3 (2,3 MB)

Těšíme se na viděnou na campu a jiných akcích a přejeme vám všem krásné léto!

Sherlock Holmes zdarma na internetu

17.04.2010 18:22

 Jak asi víte, procestovali jsme s Sherlockem půlku světa a užili si s ním skvělý English Camp, a tak nás potěšila zpráva, že Městská knihovna v Praze nabízí k volnému stažení řadu knih, ve kterých hraje Sherlock Holmes hlavní roli.

 Jsou zde klasické knihy Návrat Sherlocka Holmese, Pes baskervillský, ale také třeba detektivovy příběhy, které vycházely v časopise Čtyřlístek. To vše zdarma a obvykle ve formátech PDF, RTF a dalších.

Nové tablety Stressils pro nenapravitelné pohodáře

04.01.2010 11:10

Nezapadáte do kolektivu? Jste příliš pohodoví pro tento svět? Právě pro vás je tu Stressils!

Přípravek pochází z newyorkské džungle a je obohacený drcenými žlučníkovými kameny a výtažky z žaludečních vředů. Dejte konečně sbohem pohodové náladě a nalaďte se s námi do rozbouřených vln moderní doby. Přátelé, které vaše dobrá nálada dovádí k šílenství, vám budou ze žlučníku vděčni.

Stressils je k dostání ve formě pastilek, tabletek či ústního spreje. Nově navíc, pro zvýšení nervozity a stísněnosti našich pravidelných uživatelů, i ve formě čípků (ve tvaru stresoidu).

Stressils jako dárek pro malé i velké optimisty

Nemáte ještě dárek pro své nemístně klidné, bezstarostné a nic nedělající přátele? Stressils jim přinese náboj do života. Jako kámen vhozený na klidnou vodní hladinu, Stressils rozhodí vás i vaše blízké.

Zdá se vám vaše dítě klidné až apatické? Také vám přijde, že váš harant nemusí spát 8 hodin denně? Pro pohodové děti jsou tu Stressilky Junior.

Pozor – soutěž o atraktivní stresující zájezdy

Nasbírejte deset víček z balení pastilek Stressils či Stressilek Junior a vyhrajte originální dárek pro likvidaci následků nově získaných emocí.

"Za deset víček je tu Stressils kapesníček!"

To ale není zdaleka vše. Nasbírejte víček sto, pošlete je na adresu na obalu a vyhrajte se svou rodinou zájezd do některé z následujících nervydrásajících destinací: Wall Street v pulzujícím New Yorku, podzemka v přeplněném Tokiu, korida v divoké Barceloně či 150 metrů dlouhá fronta na MHD kupony v malebně zasněžené Praze!

Co dnes sluší? Soumrak v duši!

(Reklama vznikla v rámci kreativního večera na Silvestru 2009. Nejedná se o skutečný produkt, objednávky přijímáme pouze při platbě předem. Fotomontáž obsahuje registrované značky, práva na jejich komerční či jiné užívání patří výhradně jejich vlastníkům. Fotomontáž slouží pouze k zábavním účelům. Mírná inspirace na The Onion...)

Helena Třeštíková - rozhovory

28.11.2009 17:50

Promítání filmu René a následná diskuze s režisérkou Helenou Třeštíkovou se koná ve středu 2. prosince. Pro zájemce jsme připravili několik odkazů, na kterých se můžete dozvědět více o paní režisérce Třeštíkové, jejích filmech a její časosběrné metodě.

Věříme, že si tuto příležitost vytvořit rozhovor vlastní, tedy zeptat se paní režisérky osobně, nenecháte ujít. Těšíme se na shledanou.

Dekolorizace RGB

22.07.2009 08:42

Během celého letošního English Campu jsme byli účastníky náročného procesu dekolorizace implodovaných mimozemských ovulárů. Obdrželi jsme tajemný návod z mateřské planety, který postup podrobně popisoval do nejmenších detailů. Naneštěstí nám však meziplanetární rušení a vesmírný šum znemožnily doposlechnout jej až do konce a nedozvěděli jsme si víc, než že je ovluláry nutné nutrikovat kolorickou dietou.

R,G i B se chopily vlastní iniciativy a snažily se odbarvit za každou cenu a po svém. Nebylo to jednoduché a pokusy o prosté zbavení se nebo překrytí barvy skončily neúspěchem a smutkem.

Ani pokusy o vysvobození se konáním dobrých skutků a pomocí pozemšťanům v jejich každonním životě nepřineslo očekávanou ztrátu barvy a implodované ovuláry musely dál snášet svůj barevný úděl. 

Teprve příchod posádky havarované mateřské lodi, kterážto mezitím plavidlo opravovala, věc vyjasnil a za vydatné pomoci doktora Nuly (bohužel bez prasátka) transmutovaly ovuláry do jediného statného bílého jedince a společně opustili terrestriální prostředí.

NOW IN COLOUR

20.07.2009 04:19

English Camp 2009 je za námi. Děkujeme všem studentům za jejich příjezd, nadšení a nezapomenutelné společné zážitky. Vedoucím pak za jejich nasazení a obětavost. Thanks go to native speakers for their selfless and friendly help and for all they have done to make this camp work.

Tématem campu byly barvy a tak kromě toho, že nás navštívili mimozemšťané a my jim pomohli s poskontaminační karanténou a dekolorizací jejich ovulárů, poslední večer jsme si vzali své iluminátory, utrhli se od táboráku a vydali se na strastiplnou cestu směrem k "fotce campu".

Nebylo to jednoduché. Iluminátory blikaly, zuby drkotaly a emoce sílily. "Éčko je moc velké, elko má krátké nožičky a místo ár je pí!" snažil se fotograf opravit nápis kreslený dlouhou expozicí, zatímco mrznoucí modelky a modelové připravovali vzpouru. Konečně se ale písmenka umoudřila a výsledkem je tato barevná fotografie.

Na závěr jsme si ještě vyzkoušeli pár kudrlinek a podobných libůstek. Kde jinde se nám ostatně sejde tolik nadšených lidí jako na campu? Děkujeme vám a těšíme se příští rok zase na viděnou!

Pavel  

Sherlock v Tatrách

08.07.2009 10:55

Hledání cesty domů jakoby nebralo konce. Ač brilantní detektiv, Sherlock Homeless stále nenašel místo, kde by se usadil. Ale náš hrdina se tím nenechává rozhodit, a plní si své sny o cestování do míst, kam se ještě nepodíval. Zatímco švýcarské Alpy jej málem stály život, na slovenských Tatrách si mohl konečně odpočinout a projasnit si už tak ostrovtipnou mysl čerstvým horským vzduchem.

 

Jana Z., Jitka

Výlet s Bahňákem a Žabákem (Karel IV.)

10.05.2009 15:26

1. Jak jsme se (ne)sešli na nádraží
Na Hlavním nádraží bylo rušněji než obvykle, pochod Karla IV. je totiž dost profláklá záležitost. První se nám ozvala Hanka W., aby sdělila, že si špatně nařídila budík. Další potom svou absenci na srazu omlouvali malichernými důvody typu angína, noční směna atd. Matouš s sebou vzal postaršího a mírně obtloustlého psa Áju. Jak postupně lidé na sraz přicházeli, ptali se ho na Ájin věk. No, někteří se ani neptali a rovnou vyjádřili obavy, zda pes cestu přežije. Matouš reagoval zarputilým mlčením, a tak nám nezbylo než se o jejím stáří jen dohadovat a uzavírat mezi sebou sázky na to, od kolikátého kilometru jí budeme muset nést (na fotkách kupodivu vypadá čiperně, ale nenechte se zmást). Martin F. zaujal hlouček napřed svou obuví, poté i informací, že má na celý den k jídlu jen Studentskou pečeť. Po telefonickém spojení s Lukášem Z. se onen, již nějakou dobu stepující na Smíchovském nádraží, udiveně ptal, co děláme na hlaváku. Tak jsme tedy v počtu 6 lidí vyrazili a Lukáše jsme přibrali cestou.
Poslední žena Karla IV. Eliška Pomořanská prý měla takovou sílu, že meče holýma rukama lámala. Aby bylo atmosféře učiněno zadost, Kláře se holýma rukama podařilo ve vlaku zlomit alespoň jehlu. Mimochodem, také vás někdy napadlo, k čemu to vlastně Elišce bylo (kromě toho, že byla objektem nenávisti všech královských zbrojmistrů)? Během jízdy se Rosťa dozvěděl o plánované délce trasy 20 km a optal se, jestli je to nutné, porovnávaje se sedmikilometrovým výletem, kterého se nedávno účastnil, a bylo to prý také moc hezké.

2a. Julie se ujímá vedení
  b. Martinovy boty (aneb touhy Samuela Elánia dostaly skutečnou podobu)
V Dobřichovicích jsme na startu získali mapku a vyrazili směr Skalka. První část cesty byla velmi jednoduchá - prostě pořád po modré až na hřeben. Asi po dvou kilometrech jsme zabloudili. Julie prohlásila, že to tady zná, neb rok bydlela v Řevnicích a v kapličce na Skalce se chce jednou vdávat. Poté se ujala vedení, naprosto nedbaje remcání některých členů. Dotyční se ostatním nezdráhali barvitě líčit, jak to naposledy dopadlo, když se Julie ujala vedení z důvodu, že to někde zná: Při nedávné noční hře bloudili mezi prvním a druhým stanovištěm až do rána a odmítali se vzdát i přes telefonické prosby organizátorů, kteří již chtěli jít domů. Tentokrát se však nic podobného nestalo a Julie nás dovedla na červenou značku.
U rozcestníku přišla první krize, kupodivu ne však na Áju, ale na jejího páníčka. Těch šest piv, které předchozího večera Matouš vypil, se vehementně začalo dožadovat pozornosti a vskutku si ji získalo. Nechme tedy Matouše v klidu zvracet a mezitím si blíže prohlédněme botky čekajících. Jak již bylo v úvodu zmíněno, vedle fádních a nenápaditých pohorek objevil se mezi naší obuví i kousek unikátní – střihem takový tělový model. Kromě svých nesporných výhod, tedy, že člověk ví, po čem šlape a má tak k přírodě mnohem blíž, měly i jednu zásadní nevýhodu, tedy, že člověk ví, po čem šlape a má tak k přírodě mnohem blíž. Martin F. je sice nesehnal v zelené barvě, i přesto mu však vynesly přiléhavou přezdívku. A protože nechyběl Lukáš Z., byla akce pokřtěna na Výlet s Bahňákem a Žabákem.

3. Klára se seznamuje
Po pár kilometrech se les rozestoupil a nám se naskytl pohled na poutní místo Skalka, kde, jak jsme byli znovu informováni, se Julie hodlá vdávat. Bývalý kostelík sv. Máří Magdaleny se topil ve slunci. Křížová cesta vedla kolem romantického jezírka až k poustevně na vrcholu, kde jsme stáli. Popustili jsme tedy uzdu své fantazii a představovali si, jak se svatebním průvodem sestupujeme ke kostelíku. Vzhledem k příkrému terénu jsme se však nemohli ubránit pocitu, že scénář by byl nejspíš následující: Nevěsta kráčející ve svých bělostných šatech zakopne svým bělostným střevíčkem o jeden z mnoha kořenů a za jadrných kleteb se skutálí přímo do jezírka na úpatí, popřípadě se ještě při vynořování mezi lekníny praští do hlavy o romantický můstek nad jezírkem se klenoucí. Leč Julie je, zdá se, pevně rozhodnuta a zatímco se ostatní pustili do jídla, šla si ještě párkrát zkusit důstojný sestup. 
Krokodýl však na tomto místě nebyl poprvé:

Na Skalce nás dostihla skupinka pod vedením Jitky M. Ke Kláře se doneslo, že se v ní mimo jiné vyskytují i dva noví účastníci English campu, s kterými doteď udržovala jen písemný kontakt. Šla se tedy seznámit osobně. Vyzbrojena pivem a červenou paprikou dala se s hloučkem do společenské konverzace. Hned v úvodu se dopustila tragického faux pas - zapomněla jména těch dvou. Jala se pomáhat paměti divokou gestikulací. Bohužel, jak již bylo zmíněno, měla v ruce nakousanou červenou papriku, kterou na dané nešťastníky vehementně ukazovala, dokud si skutečně nevzpomněla. Přihlížející si tedy z očí vytřeli papriková semínka a s hrůzou očekávali, co bude dál. Následovala konverzace, kterou, nutno dodat, obstarávala především Klára sama. Na všech byla patrná úleva, když hlouček konečně opustila. Tak máme pravděpodobně zas o dva účastníky méně (uvidíme, jak jsou otrlí:). Po zhlédnutí scény krokodýlí skupinkou bylo Kláře doporučeno, aby se již za žádných okolností s potenciálními zájemci o camp neseznamovala, popřípadě aby se pro jistotu raději neseznamovala vůbec s nikým. Na onom romantickém můstku jsme si před odchodem nechali udělat skupinové foto. Během pózování si Lukáš Z. permanentně stěžoval, že ho někdo olizuje. No, ještě že jsme s sebou měli Áju, jinak by situace zaváněla vážným společenským skandálem.

4. Úlevná cesta
Matouš svým činem v úvodu předznamenal celkovou atmosféru výletu - cesta to byla vskutku úlevná a Veškrna by nad naším výkonem jen bledl závistí. Ti, kteří si neměli jak ulevit, se alespoň předháněli v historkách typu: Kde si ulevili, Kdo je u toho viděl a Jak moc velký to byl trapas. Dokážete si představit, jak s tímto zajímavým tématem kilometry rychle ubíhaly. Vítězem se stala příhoda, kde kromě aktérky figurovala pláž, rušná promenáda a velmi úzký pruh křoví. Jen Martin F. se k nám nepřidal a šel stále o kus napřed. Brzy jsme pochopili důvod jeho počínání – snažil se do sebe co nejrychleji nasoukat pečeť, než ho dohoníme a zbytek mu sebereme. Je třeba dodat, že naše úmysly odhadl dokonale.
Konečně jsme potkali první kontrolu a dostali toužebně očekávané razítko. Někteří špatně pochopili propozice výletu a dožadovali se i sušenky. Jen těžko se poté smiřovali se skutečností, že sušenku dostanou jen jednou, a to až v cíli. Kousek za kontrolou byl rozcestník a nastal okamžik rozhodnutí, zda jít původní trasu 20 km, nebo si ji o 5 km prodloužit. Šest ku jedné byl dost výmluvný výsledek. Menšina se snažila uplatnit fakt, že je organizátorem výletu, tudíž její hlas má větší váhu. To jí sice nikdo nebral, ale všichni se houfně vydali po původní trase, tvrdíce, že takhle by přece přišli o jezírko, o které do té doby samozřejmě žádný zájem neprojevovali.


5. Hledáme jezírko
Jezírko je lom, kolem kterého vznikla jedna z nejstarších trampských osad u nás - "El Paso".

Hledáme jezírko:
 

Po určení polohy na mapě jsme se dali do hledání, ale nic jsme nenašli. Abychom se motivovali, byla objeviteli slíbena odměna v podobě zbytku Studentské pečeti. Na očekávaný Martinův odpor nebyl samozřejmě brán zřetel. Martin však raději vyrobil své vlastní jezírko a dožadoval se jeho uznání (škrt jeden). Lukáš Z. se jen tak vzdát nehodlal a šel hledat lom na přilehlý kopeček. Kupodivu tam prý opravdu byl, ale nestálo prý za to tam chodit. Pojedli jsme tedy něco Studentské pečeti, abychom se vzpamatovali ze zklamání, a opět nás došla Jitčina skupinka. Bylo nám jasné, že pokud se nemáme stát terčem výsměchu za naše tempo netempo, bude zapotřebí je trochu pozdržet. „Už jste viděli to krásné jezírko?“ optali jsme se sborově. Přidali jsme ještě pár superlativ a nadšených povzdechů a už jen sledovali, jak se šikují a vrhají tušeným směrem, aby si ten přírodní skvost nenechali ujít. Vydali jsme se tedy rychle na cestu. Matouš navrhoval, že by bylo lepší, kdybychom se schovali v lese a nechali je, aby nás předešli. Už by nás nemohli dohánět. Ale žádných podobných úskoků nebylo zapotřebí, opět jsme se totiž ztratili a vše se tím uspokojivě vyřešilo. Na naši obranu nutno dodat, že se tak stalo až v Hlásné Třebáni.

6. Opět jsme zabloudili - Chemická katastrofa - Konečně cíl.
V Hlásné Třebáni jsme opět sešli ze značky. Možná to zavinily Kaččiny a Klářiny pokusy o zpěv, kdy pozornost ostatních byla rozostřena bojem zuřícím v hlavách všech zúčastněných. Ten byl sváděn mezi kůrou mozkovou ("Jdi hezky po chodníku a koukej, kde je žlutá značka") a pudem umístěným ve starších částech mozku ("Uteč! Schovej se! Ukousni si obě uši"). Každopádně nebylo to zabloudění nepříjemné, protože nám přivedlo do cesty jez. Sundali jsme si boty a ….vymřel veškerý půdní edafon v okruhu 100 metrů. Ti největší odvážlivci však nezůstali jen u toho a smočili si nohy v Berounce, čímž zavinili další z lokálních chemických katastrof – tentokrát úhyn většiny zoobentosu na kilometr po proudu. Nataženi v trávě jsme přemýšleli co dál. Návrh dostat se na žlutou značku a pokračovat v původní trase vedoucí asi kilometr do kopce, byl zamítnut hlavně s ohledem na tak trochu nové a tak trochu malé Juliiny boty. Řádně odpočati jsme se tedy po půlhodince zvedli a zanechávaje za sebou zpustošenou krajinu, zamířili jsme podél řeky přímo k cíli. Tam nás čekal slibovaný diplom a Tatranka.


Zobrazit Po stopách Karla IV. na větší mapě

20 km to nebylo – podle Lukášova přesného krokoměru jsme ušli celých 22,5 km. Na závěr jsme poseděli v blízké hospůdce a dobrou náladu nám nezkazilo ani to, že nám díky Kláře ujel vlak. Shodli jsme se, že to bylo vlastně dost krátké. I Ája vypadala, že souhlasí. Takže příště jdeme 30 – přidejte se taky! Jen doufejme, že bude mít Julie jiné boty:).

Matouš: "Ájo, víš, jak zemřel náš první pejsek?"
Julie: "Matouš ho vzal na výlet."

Fotky z výletu jsou ve fotogalerii

Klára