Výlet údolím Záhořanského potoka

18.05.2008 14:56

 

Sešli jsme se v 9:20 ve stanici metra Budějovická. Jirka Z. zahájil tím, že veřejně přečetl seznam lidí, kteří se z výletu omluvili. Přicházející Lukáš Z. gestikuloval otázku, jak to, že je nás tak málo. Na to mu nonverbálně odpověděl Pavel K. že k nám patří početná skupina zahraničních turistů postávající za námi. Zatímco Mari V. uvažovala o rozdávání propagačních letáků našeho klubu, Jirka Z. přemýšlel jak se zmocnit deštníku, který označoval vedoucího skupiny zahraničních turistů. Pavel K. neváhal a počal uvádět zahraničí turisty do rozpaků tím, že je z reportérských pozic fotil svým fotoaparátem Canon 30D. Na naše pohledy odpověděl „Vždyť už je nikdy neudivím“. Mari V. uvedla do rozpaků pro změnu Pavla K., když chtěla vědět, co bude cestou jíst, když má sebou jen fotoaparát a létající disk.

Nastoupili jsme do autobusu 332 směr Jílové u Prahy a usadili se pohodlně na několik volných míst. Po té co jsme vyjeli a do autobusu zasvítilo sluníčko pochopili jsme, proč byla levá strana autobusu neobsazena. Po výstupu z autobusu, kde bylo v té době příjemných letních 35°C jsme zamířili nakoupit zmrzlinu. Ondřej M., který byl mimo dozor své manželky a rodičů začal naléhavě shánět pivo. Jirka Z. byl z první jarní zmrzliny tak rozechvělý, že se jeho smetanová pochoutka dlouho neudržela na dřevěném držátku a přemístila se na povrch náměstí.

Vydali jsme se po žluté značce směrem na Bohuliby. Za nedlouho jsme přestali žluté označení míjet a účastníci se doptávali organizátora výletu, kdeže to teď vlastně obdivují krásnou přírodu. Jirka Z. se snažil lokalizovat pozici na své černobílé rozmazané mapě a uklidňoval ostatní, že si barvy pamatuje ještě z domova. Lukáš Z. znervózňoval svými úvahami, že cesta do údolí Záhořanského potoka nemůže přeci vést do kopce.

Žlutou značku jsme opět našli a pokračovali dále ke křižovatce se značkou červenou a po té už k Záhořanskému potoku a značce modré, které nás měla dovést až do cíle tedy do Davle. První křížení cesty a potoku se většina rozhodla překonat přebrozením, i přes přítomnost lávky. Jedno z dalších křížení bylo naopak překonáváno letecky, a všichni úspěšně doletěli na druhou stranu. Po cestě jsme uvažovali jestli nevyužít našich odlišných specializací ke společnému podnikání. Tedy nechat studentský klub Krokodýl vyspět do firmy Krokodýl s.r.o.

V Davli se výletníci těšili na slibovanou kvalitní pizzerii. Jirka Z. se musel přiznat, že neví kde ji má hledat, neboť o ní pouze četl. Ondra M. neváhal a vyptal se místních na radu. Pizzerie byla úspěšně nalezena. Z naší objednávky nápojů myslím muselo být číšnici jasné, že má co do činění s opravdovými gurmány. Pavel K. si nechal namíchat vlastní nápoj složený z 2 dl džusu a 3 dl sodovky, děvčata si objednala dva rajčatové protlaky a Jirka Z. si poručil 2 dl toniku a 3 dl sody protřepat ale nemíchat. Matematicky ideální situaci, kdy si tři lidi chtěli objednat tři pizzy a z každé si vzít 2 kousky narušoval akorát Ondra M., který tvrdil, že nemá hlad, ale že by chtěl také kousek. Pavel K. při placení neuspěl, když chtěl naúčtovat třikrát dva díly pizzy od každého druhu a kousek salátu.

Vydali jsem se na další etapu našeho putování a to do cukrárny. Za zmínku stojí Ondřej M., který zřejmě opět ovlivněn nepřítomností své manželky a rodičů si poručil tácek na velké množství zákusků a neváhal jej plně využít. Našli jsme klidné místo u vody a pustili jsme se do konzumace cukrářských výtvorů. Ondra M. si dětsky až roztomile stěžoval, že jeho černý indiánek neobsahuje žádný likér. Po té co mu byl vysvětlen rozdíl mezí koňakovou špičkou a indiánkem, začal nutit Pavla K., aby snědl jeho další zákusek - bílého indiánka - to pod pohrůžkou násilí a se slovy, že to nemá žádný rasový podtext. Pavel K. do sebe se slzou v oku soukal bílé stvoření a stěžoval si, že je to jen samý cukr s cukrovou polevou.

Na nádraží jsme zjistili, že máme ještě čas před příjezdem vlaku a tak jsem podlehli přemlouvání Pavla K., který si na každé ploše delší než 2 metry toužil zaházet s létajícím diskem. Ve vlaku byla vynalezena nová hračka – větrníček sestavený ze šťourátka do ucha a legitimace na městskou hromadnou dopravu.

 

Jirka

Zpět