Výlet na Kozí hřbety

01.04.2009 10:25

17. února 2007

Sraz byl naplánován na 10:10 na nástupišti metra Kobylisy a všichni dorazili včas. Julie D. měla narozeniny, což značila i růže, kterou si nesla. "Ještěže všichni nejsou tak pozorní, jinak bys musela sebou na výlet vláčet pugét," poznamenala Blanka T. Nástup do autobusu byl také bezproblémový snad až na zhoršenou náladu pana řidiče poté, co tři výletníci zaplatili za jízdenku tísicikorunou a Hanku W., kterou jsme spatřili na zastávce až z jedoucího autobusu. 

Vystoupili jsme v Přemyšlení a sestupnou cestu do Klecánek k Vltavě nám komplikovalo jen bohaté bahnité bláto. Jak jsme se blížili k přívozu, budoucí inženýr ekonomie bakalář Hana S. očividně znervózněla a začala se vyptávat po ceně za vodní přepravní službu. Poté, co jí tato částka byla sdělena, šokována dvoucifernou sumou, která začínala jedničkou, začala tvrdit, že řeku snad raději přeplave. V tom se rozzářily oči prozatím mlčky postávajícího Lukáše Z., který začal vybízet ostatní účastníky, aby na tuto podívanou přispěli a sám zatím mával pětsetikorunou. Hana S., tak polichocena touto nabídkou, zapomněla na své rozhořčení a nastoupila do plavidla spolu s ostatními. Doug H., který měl být naším hostitelem na konci cesty a který se k nám v těchto místech připojil, se do této chvíle zabýval fotografováním nedaleké bruslařské rampy, když však uviděl, že jsou všichni nalodění, dal se do běhu povzbuzován Pavlem K. hlasitým „Run Harder!“ Sedící a čekající Lukáš Z. pátral, kde má člun pohon, a zatímco mu Pavel K. vysvětloval, že přívoz přeci motor nepotřebuje, že ho pohání proud řeky, převozník nastartoval motor Škoda 1203 a za chvíli jsme byli na druhé straně řeky. Tam jsme se zastavili, abychom posvačili a sehráli zápas ve frisbee. Hanka W. okolnostmi zanechaná na zastávce v Kobylisích nám nadeběhla po druhém břehu Vltavy a mohla tedy od tohoto místa ve výletu pokračovat spolu s námi.

 

Hlouček zvědavců soustřeďoval pohled na obsah tajuplné plastikové krabičky, pečlivě zajištěné gumičkami proti náhodnému otevření, kterou vytahoval Tomáš J., uznávaný odborník na výživu. Papírový ubrousek se pomalu rozbaloval a my jsme ji spatřili. Dokonale vyvážený obsah vlákniny, cereálií, vitamínů, stopových prvků, bez umělých sladidel a konzervantů, svačina energeticky pokrývající celý výlet. Všichni užasli nad geniální kombinací plátku celozrného žitného chleba a plátkového sýra a to nejlepší přátelé: žádné máslo! Zamířili jsme do Roztok najít vhodnou občerstvovnu a poobědvat. Jirka Z. se cestou marně snažil ostatní zaujmout připraveným technicko-historickým výkladem o místní chemické továrně, která se v minulosti stala zdrojem efedrinu pro českou domácí výrobu pervitinu. Účastníci se raději věnovali zkoumání plastových kýčů v zahrádkách místních obyvatel.

V Roztokách jsme chodili od jednoho podniku ke druhému, vzájemně srovnávali jejich jednotlivé parametry a nemohli stále žádný vyvolit, jak je ostatně našim dobrým zvykem. Někteří členové proces optimalizace nevydrželi a výlet předčasně ukončili. Mezi prvními manželé Ondra a Eva M. s chabou výmluvou, že jim přijede návštěva. Vzdali jsme se ideje oprimálního podniku, abychom předešli dalším ztrátám, a nehledě na parametry usedli v blízké hospodě. Bohužel jsem zjistili, že nás zatím opustily další dvě výletnice Miriam W. a Hanka W, které patrně usoudily, že bude rychlejší se najíst doma a vrátit se za námi. Po obědě jsme zamířili k Tichému údolí.

Tomáš J. je nejen odborníkem na výživu ale také vášnivým výletníkem. Nemine informační tabuli, aniž by ji nenastudoval, památku, aniž by si ji neprohlédl a přírodní zajímavost, ať už je to tvar kamene nebo výrůstek na stromu, kterou by neobdivoval. Tato a ještě také možná jiná vášeň způsobovala neustále zaostáváni dvojice Tomáš J. a Hanka S. za ostatními. Jirka Z. jim ve strachu o další oslabení skupiny důrazně kladl na srdce, aby se stále drželi modré značky. Po chvíli chůze po bahnité cestě kolem Únětického potoka jsme začali inkriminovanou dvojici postrádat. Situace se vysvětlila telefonátem, ve kterém nás Hanka S. uklidnila, že se nemusíme bát, že se drží zelené značky a za chvíli nás tedy doženou.

Vystoupali jsme na Kozí hřbety, kde jsme si užívali výhledu do krajiny a zapadajícího sluníčka. Julie D. s Dougem. H. nevydrželi v klidu a obluzovali ostatní špinavou šiškou, která jim sloužila jako atrapa mikrofonu při interview mezi účastníky o pocitech z výletu. Příjemně unaveni jsme se přesunuli do Suchdola na návštěvu k Dougovi a Lynn H. Bohaté občerstvení s brownies, směsmi oříšků a lentilek a dalšími dobrotami spolu s příjemným posezením a povídáním bylo pěknou tečkou našeho výletu.

Zpět