Noční pochod

28.02.2009 11:08

Obohacena kulturním zážitkem z vánočního koncertu vyráží pětičlenná skupina nadšenců sychravou večerní Prahou vstříc Hlavnímu nádraží. Přesvědčování ostatních o krásách noční krajiny, nemluvě o příznivém vlivu pohybu na lidské zdraví, se míjí účinkem - důvody jsou různé - nevhodná obuv, nevhodné oblečení, nalomené zdraví, noční život velkoměsta... Náš vlak míří do Karlštejna a my dlouhou chvíli během cesty krátíme porovnáváním velikosti svých svačin. Zatímco Jura T. je z domova vybaven jednou houskou s máslem, Jirka Z. se chlubí igelitkami s houskami, ovocem, zeleninou a sladkostmi. Obsah jeho svačiny je následně ostatními prohlášen za veřejný.


Z vlaku vystupujeme krátce po 10 večer - cílem je překvapivě Praha a čeká nás trasa dlouhá asi 30km. Stoupáme kolem hradu a tempo je takové, že někteří se zbavují vrstev oblečení a Jirka Z. úpěnlivě prosí ostatní, aby mu pomohli sníst jeho svačinu. Na pláních nad údolím Berounky nás překvapuje vrstva čerstvého sněhu sahající skoro tak vysoko jako naše boty a na tuto denní čí spíše noční dobu také nebývalé světlo. Po několika rychlých občerstvovacích zastávkách, kdy konzumujeme Jirkovy housky, popíjíme čaj a Lukáš Z. jen stěží dobývá z tuby zmrzlou Jesenku, se proti nám vynořuje ze tmy tmavá postava - podivujeme se, co za podobně rozumného a odhodlaného člověka se prochází v jednu v noci lesem po modré značce... Po chvíli zkoumání v něm poznáváme Lukáše W., který z neznámých důvodů vyrazil na trasu obráceně. Přesvědčujeme ho, že nemusí dojít až do Karlštejna a lepší bude, když bude pokračovat dál s námi. Cestou probíráme témata jako trvanlivost Goretexu, domácí výroba pyrotechniky a otevřenou otázkou večera zůstává, zda je pramen Mattoni schopný pokrýt celkovou spotřebu minerálních vod. Protože svižná chůze je již poněkud jednotvárná, ozvláštňujeme ji překonáním celé řady závor a výstražných značek se symboly výbuchu a vystupujeme z Radotínského údolí na Slivenec skrz kamenolom. Množství sněhu je tu až zarážející a kromě nového sídliště naležato, poskládaného ze zcela pravidelných šedých betonových kostek, je zimní atmosféra dokonalá. Cestu zakončujeme překonáním mostu Inteligence na Branickém nádraží okolo půl páté ráno.

Další fotky najdete zde.

Zpět