Krokodýl zas pořádal oblíbenou „žrací párty“: Přicházíte chodbou, kterou se line omamná vůně. Za nekonečnými sloupci ještě horkých palačinek můžete občas zahlédnout Kačku mistrně do vzduchu vyhazující další kousek. Stoly se prohýbají pod bohatým výběrem ingrediencí. Záhy jste Julií něžně usazeni do křesla a přátelsky pobídnuti do jídla. Mari vám talíř ještě rychle dozdobuje právě utrženými jahodami a křehkou snítkou máty........

Tak takhle to úplně nebylo :). Nemáme na mysli to, že u pánve byli jako doma především pánové, či to, že po použití slov „Julie“ a „něžně usadit“ v jedné větě si představivost zažádá o zdravotní dovolenou. Palačinek chtivé osazenstvo si totiž muselo jídlo nejprve vybojovat. A tak týmy (přes mohutný apel všech matek světa: „S jídlem se nehraje!“) začaly s uměleckým zápalem trhat a vykrajovat.

Výsledkem byli tito krásní krokodýlci:

Po prokázání kreativity v oblasti výtvarné přišla na řadu tvorba literární. Báseň s tématem 'Palačinka' uchopil každý tým po svém. Zde se můžete pokochat jedním z publikovatelných opusů:

Pala, pala, palačinka,
Na nohu mi spadla činka.
Placatou ji mám,
Na talíř ji dám.

(autoři: Jura a spol.)

Poslední disciplínou byla zkouška paměti a bystrosti. Za správné odpovědi na snadné či záludné otázky si týmy vysloužily příděly palačinek, ovoce, polev a jiných ingrediencí. Teprve potom nastala ta pravá palačinková hostina. Příznivcům netradičních adrenalinových zážitků hodování obohatila přítomnost speciálního dávkovače šlehačky.
Ano, každý si z tohoto večera něco odnesl: plné břicho, šlehačkový postřik nebo prostě vzpomínky na příjemně strávený čas.

Fotky si můžete prohlédnout zde

Kačka a Klára

Sherlock Homeless, mírně unaven svým stálým hledáním domova, zajel se ve své rodné zemi podívat do města York, aby navštívil odtud pochazivšího Robinsona Crusoa. Jeho dům zde však nenašel, zato objevil útulný malý hrádeček, který se mu zdál důstojným, byť zvětralým příbytkem.

Nicméně nájem (4 libry) Sherlocka odradily a jeho pokus zdolat pevnost silou ukončila nesmlouvavá gravitace. Rozčarovaný Sherlock už ani nedokázal vymyslet návaznost k tomu, proč vám zapózoval před York Ministry, druhou největší katedrálou severní Evropy. Číňanky, které jej na pošovní schránce fotily, se ale opravdu pobavily.

Mapa Sherlockových cest už se pěkně zaplňuje, jak jste si jistě všimli. Přesto je ještě spoustu zemí, kam se s námi Sherlock nepodíval. Napravte to - nenajdete lepší doplněk na cesty než žlutý balíček se siluetou campujícího detektiva...

 Pavel

(BBC/Reuters)  Sněhová kalamita nebývalého rozsahu zasáhla tento týden Velkou Británii. Nezvykle vydatné sněžení, kdy v ostrovním království napadlo místy až 30 cm sněhu, ochromilo dopravu, zavřená zůstala většina obchodů, úřadů a škol. Ekonomické ztráty odhadují odborníci až na miliardu liber a podle nepotvrzených informací se k vyšetřování příčin kalamity do Británie na pozvání Scotland Yardu připlavil i slavný detektiv Sherlock Homeless.

   Lukáš Z.

Ze zápisků režiséra:

18:00 Sraz štábu
19:00 Štáb se pomalu schází (jako štáby na pivo)
19:10 Výběr napodobovaného hudebního klipu
19:20 Přátelská debata pokračuje
19:40 Přátelská debata ukončena včasným příchodem rekvizitáře a jeho ženy
19:50 Výsledný klip vybrán, všeobecná trudomyslnost nad nevyužitými ostatními rekvizitami, začíná nácvik tance
20:00 Promítáme na stěnu film Greased Lightning (nostalgie plno vůkol)

20:10 První člověk pochopil, že při promítání filmu na zeď dochází k zrcadlovému efektu, a vysvětluje, která Travoltova ruka je ta pravá
20:20 Líčení, úprava vlasů, stavba auta (omlouváme se hostujícímu Sboru Vinohrady za kreativní využití nábytku v rozporu se zavedenými postupy)
20:30 Děkujeme firmě Michelline za dodání slušivých kombinéz. Málem jsme se o ně poprali.
20:50 První pokusy o synchronizovaný tanec
21:00 Poslední člověk pochopil, že při promítání filmu na zeď dochází k zrcadlovému efektu, a nadšeně vysvětluje, která Travoltova ruka je ta pravá
21:30 První úspěšné pokusy o synchronizovaný tanec
21:45 Pořízen první použitelný záběr
22:50 Polovina štábu odchází na předem domluvené schůzky, na něž se právě rozpomněli
23:10 Puntičkáři trvají na dotočení chybějících scén, setkávají se s přátelským odporem
23:30 Kopie uložena na bezpečném místě
1:00 Střihač doráží domů
1:10 Střihač zjišťuje - kolik scén chybí
2:30 Střihač propadá zoufalství, neboť žádná scéna nesedí na hudbu, a jde spát
7:30 Střihač nachází správnou hudbu
11:00 Provizorní verze dokončena
12:00 Střihač po konzultaci s režisérem vyhlašuje provizorní verzi za konečnou

Fotky z natáčení najdete zde

Podívejte se taky na naše Mistrovské falzifikáty.

Pavel

Sherlock Homeless vyměnil na svých cestách dopravní prostředek a vyzbrojen pádlem, Watsonem a superodolnou plastovou kanoí vyrazil vstříc dalším cílům. K obyvatelům malých dřevěných chatek okolo Ohře se tak přes říční hladinu nesly podobné rozhovory naší známé dvojice, jako je tento:

„Milý příteli, zdá se mi, že to jemné zpeření v dálce před námi, by mohlo znamenat, že je tam kámen.“
„Jistě milý Watsone, neb říční koryto je tvořeno převážně kameny, vaše, byť odvážná, dedukce je naprosto správná. Nuže příteli, pokračujme dál v této zajímavě započaté úvaze. Ze součtu vektorů rychlosti naší lodi a plynoucího toku, zohledníme-li daný ponor, mohli bychom dopočítat...“
„Za 5,23 vteřiny Homelessi!“
„Ale ale, milý přiteli, unáhlil jste se, vždyť vy jste úplně zanedbal jednu proměnou, a to vítr, upravte tedy svůj výpo.... Loď netřeba chytat, kýl jsem již nahmatal. Doufám, milý Watsone, že vám neuplavalo pádlo jako minule před Karlovými Vary, víte, co bylo za problém opatřit si pádlo nové.“
„Ano, drahý Homelessi, doteď před sebou jasně vidím toho rozčileného pána, jak na nás ze břehu bezmocně hrozí pěstičkama.“
„Ale jistě uznáte, milý příteli, že pokud bychom mu nevzali i to druhé, asi by nás dohnal... Až vylijeme loď, dal bych si na tomto překrásném místě oběd a pak se trochu pocvičil na housle.“
„Ale Homelessi, vždyť já za to cvaknutí přece nemohl!“

P.S. Sherlock Homeless má sice nejvýkonnější mozek široko daleko, při jeho houslovém staccatu zjihne zrak i otrlým hudebním kritikům, ale neidealizujme si ho, přátelé. Tak otužilý, aby sjížděl řeku v lednu, není. To jen jinak velmi systematický Watson zapomněl založit fotografii z prázdnin do cestovatelského deníku.

Prohlédněte si, kde už Sherlock všude byl...

Julie a Klára

Sherlock vyhlíží dům v Hamburku

Sherlock si vybral dům v Hamburku

Sherlock truchlí nad neúspěšnou kandidaturou na starostu Hamburku

Více fotek Sherlocka Homelesse v naší interaktivní celosvětové mapě. Jak to začalo? A kam vezmete Sherlocka vy? 

 To to trvalo, že? Fotky z Krokodýla, léta rozházené po různých místech, cédéčkách a internetu, si konečně našly soustředěné místo.

http://picasaweb.google.com/krokodyl.org

Zatím jsou zde akce z posledního půl roku, nejnovější je tu Ping-pong z předvčerejška, nejstarší předprázdninový táborák a frisbee. Další fotky budou přibývat. Napište nám, které fotky vám tu chybí, a pokusíme se je vyštrachat a nahrát přednostně.

Najdete zde také souhrnnou mapu cest Sherlocka Holmese. Kam vezmete Sherlocka vy?

Mnoho vědců si již lámalo hlavy nad původem fenomenální paměťové kapacity Sherlocka Homelesse, která mu pomohla vyřešit nejeden zašmodrchaný případ. Díky fotografiím, které se nám podařilo získat, jsme nyní o kousek blíže rozluštění této záhady. Na fotografiích je Mr. Sherlock zachycen u sloního parku v Thajsku.

Podle našich informací se právě od slonů naučil své trpělivosti, vytrvalosti a především brilantní a pohotové paměti. Snad právě vzpomínky na domov jej ženou v jeho dalším pátrání.

Vincent

Na svých toulkách po světě se Homelessovi nejedou zastesklo po domě, kde by mohl spočinout a věnovat se svým zálibám - četbě, hře na housle, bloumání v elipsách a diskuzi o mezinárodních otázkách. Hlavně nic tmavého. A ve Washingtonu, D.C. konečně našel, co hledal.

Sherlock zjistil, že současnému nájemníkovi brzy vyprší smlouva. O dům se, jak se zdá, ucházejí i další dva zájemci. Náš hrdina si ale věří, že jejich náskok stáhne a výběrové řízení na čtyřletý podnájem vyhraje.

End Sherlock's homelessness by putting him in the White House!
Vote for Sherlock on November 4th!
_{"I am Sherlock Homeless, and I approve this message."}

Cindy and Roy

Do střední Evropy se rozšiřuje hřeben vyššího tlaku vzduchu, vítr vane západní až severozápadní a biometeorologická zátěž je mírná. Ozářenost 500 W/m² (pro toho, kdo dává přednost světelnému toku, něco přes 1x10⁵ luxů) – prostě ideální čas na podzimní výlet.

K tomuto závěru jsme nedošli jen my, ale přibližně polovina Prahy, jak jsme zjistili, když jsme se ráno začali scházet na autobusové zastávce. Fronta rostla a rostla, až nám její konec zmizel v nedohlednu a podivným způsobem začala mokvat i do šířky, takže se postupně na uzoučkém chodníku vytvořil neprostupný shluk. Ten čas od času přetekl do vozovky a daní nešťastníci měli co dělat, aby se vyhnuli kolům vozů a dostali se zpět na své místo, které nedobrovolně opustili. Naše skupinka měla podle pořadí jízdu autobusem jistou, leč výlet ve čtyřech nezdál se nám úplně podle očekávání. Proto Jirka Z. altruisticky navrhoval přidat se na konec fronty k těm, kteří přijdou později, a až budeme se slzou v oku sledovat odjíždějící autobus, aspoň nás bude hřát vědomí, že jsme všichni pohromadě. Tak tento návrh jsme zamítli. My – tvrdší jádro, které altruismus považuje za věc evolučně vyloženě neudržitelnou – jsme propagovali infiltraci pozdě příchozích podle pozměněného hesla přírodního výběru: Jsi nenápadný, jedeš s námi. Nejsi, budeš rozcupován davem.

K žádným obětem nakonec nedošlo i přes pronikavý pohled provázející rozrůstání našeho hloučku (až na počet 10 kousků). Ten pohled upíral postarší pán stojící přímo za námi, který byl pravděpodobně vedoucí početné skupiny seniorů. Podle jejich odhodlaných výrazů, hry svalů a dovedných kousků s hůlkami nám bylo jasné, že půjde o členy Klubu aktivního stáří (dále jen KAS) či něčeho podobného. Posledním členem skupiny se stala Hanka W., která všechny ohromila svým příchodem dokonce ještě před odjezdem autobusu. Jirka Z. coby zkušený vůdce vybral zastávku takového jména, že uvedl řidiče do rozpaků, kteréžto on maskoval tím, že nám dal čtvrtinovou cenu (bohužel zpátky se Jirkovi již stejný kousek nepovedl - Praha je přece jen o něco profláklejší než Bojanovice). Vystoupili jsme společně s členy KASu a podle jejich přátelských výrazů jsme s úlevou shledali, že si kvůli přeplněnému autobusu nemusel žádný důchodce výlet odříci. Neb nás čekala náročná a dlouhá cesta (celých deset km), bylo potřeba se na startu náležitě připravit. Po poměření svačinek došlo na synchronizaci foťáků a GPS.

Ani ne tak samotnou synchronizací, ale především Pavlovým vysvětlováním, k čemu je ona synchronizace dobrá, se postupně náskok seniorů prohluboval. Jirka T. jako aktivní sportovec jediný správně předem odhadl síly družstva soupeřů, my ostatní jsme však celoživotní trénink seniorů podcenili a nasadili tempo s úmyslem je předejít. To se nám skutečně po několika km podařilo, vyčerpalo nás to však natolik, že jsme byli nuceni doplnit energii z Hančiny a Tomovy výborné trikolády.
 

Nápad Jirky Z. zahrát si na místě pauzy na schovávanou byl Mari a dalšími zamítnut, neb se nám nezdálo, že by chataři posedávající na terasách s pochopením sledovali, jak využíváme živých plotů, zahradních ozdob a upravených struh k dovednému maskování. Při další cestě se neudálo nic zvlášť hodného zaznamenání, tož popusťme uzdu obrazotvornosti a oddejme se sugestivnímu líčení podzimní přírody: Listí žloutne - programovaná buněčná smrt je všudypřítomná. Kaspázy spouštějí svou zabijáckou kaskádu, enzymy nemilosrdně rozkládají obsah buněk. Škrob a lipidy jsou bez rozdílu štěpeny, stejnému osudu neuniknou ani proteiny, marně se snažící ukrýt v proteinových tělískách. Tráva v sobě hromadí kompatibilní soluty jak divá. Kationty se vesele váží na koloidní částice. Kondukce se střídá s konvekcí. Díky všeobecné vlhkosti mají saprofyti pré a zeleň se konečně nemusí namáhat se snižováním osmotického potenciálu – inu opravdu krásný podzim. Vše je na této fotografii.

Místo na oběd bylo velmi příjemné. Po našem usazení začaly se za obzorem objevovat první šedé hlavy, usadili jsme se tedy poněkud pohodlněji a celým svým skupinovým vzezřením jsme se procházejícím členům KASu snažili dávat najevo, že tu odpočíváme již hodnou chvíli (hrdost je holt hrdost). Dámská část byla následně během jídla uchvácena ušlechtilou krásou defilujících koní, zatímco pánská tím, že obal od chipsů je průsvitný.

Jeden nejmenovaný člen by žádnou akci nepovažoval za úplnou, pokud bychom si během ní nezahráli frisbee. Pavlovi tedy fanaticky zasvítily oči, vytáhl disk a následovalo něco, co se výše zmíněné hře přiblížilo snad jen přítomností branek, disku a dvou družstev. Tomáš J. povzbuzoval hráče veselým hýkáním, díky čemuž Lukáš Z. konečně rozřešil záhadu neidentifikovatelných zvuků na campových nahrávkách, jejichž tajemný původ mu do této chvíle nedal spát. Hra posléze hrozila přerůst v senovou bitvu, někteří se však odmítli zapojit na základě takových malicherností, jako senná rýma nebo občasná kontaminace sena koňským trusem.

Během dalšího pochodu směr Štěchovice jsme se střídavě posilovali ze zásob Briana a Mari, poslední kousek Mariina vynikajícího závinu byl, nevím z jakého důvodu, věnován Tomášovi J. Já si tedy nechci stěžovat, ne že bych snad na nějakém kousku závinu bazírovala, ale skutečně si myslím, že nejsem sama, kdo si povšiml této zjevné nespravedlnosti a nadržování. Pro příště bych prosila rovné šance všem zúčastněným a vysvětlení širokému plénu, proč právě majitel posledního kousku se stal majitelem posledního kousku.

Po příchodu do Štěchovic nás Jirka Z. marně přesvědčoval k opětovnému navštívení štěchovické elektrárny, tak jsme alespoň navštívili štěchovickou hospodu. Členové KASu (kteří zabrali salonek) tam již oslavovali. My jako poražení na trase Praha-Štěchovice jsme se museli spokojit s méně příjemným místem k sezení. Nicméně některým stůl u televize vyloženě vyhovoval - Jirka T. během celého jídla nespustil oči z Mari, které to lichotilo do okamžiku, než si uvědomila, že za ní běží fotbalový zápas. Při odchodu se s námi senioři srdečně rozloučili a ujistili nás, že nikdo z nich během cesty neupadl. Zato Hanka S. při spánku v autobuse málem upadla do uličky, leč na poslední chvíli to přece jen vybalancovala, čímž dychtivě přihlížející vyloženě zklamala.

Biologické okénko

1) Hloh

Tomáš si může vybarvit tmavě zeleného bobříka květin (Roy by na tebe byl hrdý). Byl to opravdu hloh

2) Kobylka vs. saranče

Kobylka má tykadla dlouhá zhruba jako tělo a samice má vždy kladélko x saranče má krátká tykadla a samice má kladélko velmi nenápadné popř. ho nemá.

Klára

Mapa a fotky

Zvětšit mapu

• Další fotky z výletu